Slunce
Slunce je hvězda, která se nachází ve středu Sluneční soustavy, a bez něj by život na Zemi nemohl existovat. Jedná se o obrovskou kouli žhavého plynu, především vodíku a helia. V jádru Slunce probíhají jaderné reakce, při kterých se vodík přeměňuje na helium a uvolňuje se obrovské množství energie ve formě světla a tepla. Tato energie se šíří vesmírem a umožňuje vznik a udržení života na Zemi.
Slunce má velmi silné gravitační pole, díky kterému kolem něj obíhají planety, měsíce i další tělesa Sluneční soustavy. Jeho povrchová teplota dosahuje přibližně 5 500 °C, zatímco v jádru je to až kolem 15 milionů °C. Na povrchu Slunce lze pozorovat sluneční skvrny, erupce a výrony plazmatu, které mohou ovlivňovat i Zemi, například vznikem polárních září nebo poruchami družic.
Merkur
Merkur je nejmenší planeta Sluneční soustavy a zároveň nejblíže ke Slunci. Kvůli této poloze je vystaven velmi silnému slunečnímu záření. Nemá téměř žádnou atmosféru, a proto zde dochází k extrémním rozdílům teplot mezi dnem a nocí. Přes den může teplota stoupnout až k 430 °C, zatímco v noci klesá hluboko pod bod mrazu.
Povrch Merkuru je pokryt velkým množstvím kráterů, které připomínají povrch Měsíce. Planeta obíhá Slunce velmi rychle, jeden rok na Merkuru trvá pouhých 88 pozemských dní. Zajímavostí je, že jeden den na Merkuru je delší než celý jeho rok. Merkur nemá žádné měsíce a jeho pozorování ze Země je obtížné, protože se nachází velmi blízko Slunce.
Venuše
Venuše je druhá planeta od Slunce a velikostí je velmi podobná Zemi, proto se jí někdy říká „sesterská planeta Země“. Přesto jsou podmínky na jejím povrchu extrémní. Venuše má velmi hustou atmosféru tvořenou převážně oxidem uhličitým, která způsobuje silný skleníkový efekt. Díky tomu je Venuše nejteplejší planetou Sluneční soustavy, s teplotami přesahujícími 460 °C.
Venuše se otáčí opačným směrem než většina ostatních planet, což znamená, že Slunce zde vychází na západě a zapadá na východě. Její rotace je velmi pomalá, jeden den na Venuši trvá déle než celý její oběh kolem Slunce. Povrch planety tvoří hlavně sopečné pláně a hory, což naznačuje, že v minulosti byla velmi sopečně aktivní.
Země
Země je třetí planeta od Slunce a jediná známá planeta, na které existuje život. Její poloha v takzvané obyvatelné zóně umožňuje existenci kapalné vody, která je pro život nezbytná. Země má ochrannou atmosféru, která se skládá převážně z dusíku a kyslíku a chrání planetu před nebezpečným kosmickým zářením.
Asi 70 % povrchu Země pokrývají oceány, zbytek tvoří pevniny. Země má jeden přirozený satelit – Měsíc, který ovlivňuje příliv a odliv a stabilizuje osu rotace planety. Díky rotaci Země kolem své osy se střídá den a noc a díky oběhu kolem Slunce vznikají roční období.
Mars
Mars je čtvrtá planeta od Slunce a často bývá označován jako rudá planeta kvůli červenému zbarvení povrchu, které způsobuje oxid železa. Mars má tenkou atmosféru a nízké teploty, proto se zde dnes voda v kapalném stavu téměř nevyskytuje. Přesto existují důkazy, že v minulosti na Marsu tekla voda.
Na Marsu se nachází nejvyšší hora Sluneční soustavy, sopka Olympus Mons, a také obrovský kaňon Valles Marineris. Planeta má dva malé měsíce, Phobos a Deimos. Mars je jednou z nejvíce zkoumaných planet, protože by mohl v minulosti poskytovat podmínky pro jednoduché formy života.
Jupiter
Jupiter je největší planeta Sluneční soustavy a patří mezi plynné obry. Nemá pevný povrch a je tvořen hlavně vodíkem a heliem. Díky své obrovské hmotnosti má velmi silné gravitační pole, které ovlivňuje i ostatní planety a přitahuje mnoho komet a planetek.
Na Jupiteru se nachází Velká rudá skvrna, což je obrovská bouře, která zuří už několik stovek let. Jupiter má největší počet měsíců ze všech planet, mezi nejznámější patří Europa, Ganymed a Io. Některé z těchto měsíců jsou velmi zajímavé, protože by se na nich mohl nacházet podpovrchový oceán.
Saturn
Saturn je druhá největší planeta Sluneční soustavy a je známý především svými rozsáhlými prstenci. Ty jsou tvořeny ledovými a kamennými částicemi různé velikosti. Stejně jako Jupiter je Saturn plynný obr a nemá pevný povrch.
Saturn má velmi nízkou hustotu a teoreticky by mohl plavat na vodě, pokud by existoval dostatečně velký oceán. Má mnoho měsíců, z nichž největší je Titan, který má hustou atmosféru a kapaliny na povrchu. Saturn je důležitý objekt pro výzkum, protože nám pomáhá lépe pochopit vznik planet.
Uran
Uran patří mezi ledové obry a má typickou modrozelenou barvu způsobenou metanem v atmosféře. Je výjimečný tím, že jeho osa rotace je silně nakloněná, a planeta se tak otáčí téměř „naležato“. To způsobuje extrémní střídání ročních období.
Uran má velmi nízké teploty a patří mezi nejchladnější planety Sluneční soustavy. Má také slabé prstence a několik desítek měsíců. Kvůli své vzdálenosti je Uran obtížně pozorovatelný a byl objeven až v 18. století.
Neptun
Neptun je nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy a patří také mezi ledové obry. Má sytě modrou barvu a velmi bouřlivou atmosféru. Na Neptunu byly naměřeny nejsilnější větry v celé Sluneční soustavě, které dosahují rychlosti přes 2 000 km/h.
Jeden oběh Neptunu kolem Slunce trvá přibližně 165 let. Planeta má několik měsíců, z nichž největší je Triton. Neptun byl objeven na základě matematických výpočtů, což z něj činí velmi zajímavý příklad vědecké práce.
